Stejná jména knížat,
ale pokaždé jiný staročeský text
Pan Borák se ve svém druhém článku s názvem Kosmas opravuje Kristiána ještě jednou vrátil k Patejdlovu obrazci obsahujícímu jména knížat, aby ho opravil. Jeho verze je poněkud odlišná od Patejdlovy. Jména knížat poněkud upravil (v závorce uvádím původní Patejdlovu variantu):
CROCCO (CROCCO), LUBOSSA (LVBOSSA), PRZIMIZL (PRIMIZL), NEZAMIZL (NEZAMIL), MENAATA (MNATA), VOIN (VOIN), UNIZLAV (VNIZLV), CRECZOMIZL (CREZOMIZL), NECLAN (NECLAN), GOSTIVIT (GOSTIVIT), BORIVOI (BORIVOI), ZPITIGNEV (ZPITIGNEV), VVRATIZLAV (WRATIZLA). Borákův výchozí text je tak o 6 písmen delší.
„Ukrytý“ text ve dvou středních sloupcích se nezměnil: ATTAVI SANCTI - COZMA VIMISLIL.
Text vlevo se však podstatně liší: ZLAVIBOR PAN ZOBORU LUCZEGO CNEZ MORAVI CRZTEN PRVNIE
Text vpravo je úplně jiný: VITIAZIV GNEV ZLOSINA ZLOMIL.
Při zkoumání prvních 102 obrazců z Borákovy pozůstalosti jsem narazil na obrazec označený číslem 66, který obsahuje opět již uvedená jména českých knížat. V obrazci je navíc doplněno jen jméno sv. Václava, které má 11 písmen. Celkově se však počet písmen zvýšil jen o 9 (z 96 na 105), protože pan Borák některá jména opět zapsal poněkud odlišně. Místo MENAATA nyní napsal MENATA, místo GOSTIVIT je nyní GOSIVVIT, místo VVRATIZLAV zde napsal VVRATISLAV, místo BORIVOI je nyní BORIVVOI, místo ZPITIGNEV je SPITIGNEV, místo CRECZOMIZL je nyní CREZOMIZL a místo PRZIMIZL je PREMIZL. V obrazci jsou jména jinak posunuta:
CROCCO, LUBOSSA, UNIZLAV, NEZAMIZL, MENATA, vvenceslaus, GOSIVVIT, NECLAN, VVRATISLAV, BORIVVOI, SPITIGNEV, CREZOMIZL, VOIN, PREMIZL.
Staročeský text nezačíná v levém středním sloupci, ale tentokrát ve sloupci pravém. Po těchto úpravách jistě nikoho nepřekvapí, že pan Borák zapsáním jmen českých knížat s připojením sv. Václava „objevil“ úplně jiný text.
Ve středních sloupcích je text: COSMAS SLAVIMIR - BAN I OCU PROCOPU.
Vlevo čteme: UGNUL S ZOBORU EREU IMENE UCEN CNEZU CRALU
a z písmen v části P složil: I LIUTMINE STA SE GLAVA ILI SILNI TATA OTSU SLOVINU.
Borákův český překlad ze staročeštiny pak zní: Kosmas Slavimír je pánem i otci Prokopu, uhnul ze Stoboru knězi jménem Učen, knížeti-králi i Ludmině, stal se hlavou čili vedoucím tátou slovanských kněží.
Tak pan Borák, aniž by to tušil, sám dokázal nejednoznačnost anagramů, a to dokonce hned dvakrát!
Všechny tři texty obsahují stejná nesouvisle vybraná slova (s malou výjimkou, kdy v 13d slovo DUX ponechal s X bez obvyklé náhrady X za CS):
Swatopluc, Heremite, tres, ducs, flumen, Odram, Recs, ecclesiam, fluvium, Boemiam, BoriVVoi, Ungariam, Moravie, Aarnolfum, Gron, Zober (latinských slov je vybráno celkem 16, slova bez podtržených písmen jsou zapsána celá mimo střední sloupce tak, že ODRAM i ZOBER leží celá jen v pravé části obrazce)
Pan Borák v č. 76 a 12d „objevil“ tento staročeský text:
Střední sloupce: predeslav Ivan - Moravi neusel
Text složený z písmen vlevo - L: tru f morave stoboru borivoa f chlmgu na gore marie
Text složený z písmen vpravo - P: clerici imese dom a monaster f clmcu bo v sumimu
Překlad: Predeslav Ivan z Moravy neodešel, žil na Moravě ve Stoboru Bořivoje v chlumku na hoře Marie. Kněží měli kostel a klášter v chlumcu neboli Šumimu /lese/.
V č. 13d, což je text, který uvedl ve svém článku Kosmovo tajemství odhaleno, uvádí pan Borák poněkud jiný, kombinovaný staročesko-latinský text:
Střední sloupce zůstávají stejné: predeslav Ivan - Moravi neusel
Další text je však latinský!
L: rumore fugit moravorum rege facto borislav hban
P: memorie fixum cum liudmina stobore luczcem
Překlad: Predeslav Ivan z Moravy neodešel. Dle pověsti zmizel, když byl králem Moravanů ustanoven Bořislav bán. Zachováno v paměti i s Ludminou na Stoboru Luckém.
Latinský text je tedy v obou případech stejný (kromě x=cs). Obrazec je rovněž stejný.
Ve středních sloupcích obrazce je staročeský text stejný, ale v L a P je odlišný! Z písmen v obrazci vlevo a vpravo je vytvořen jednou text staročeský (u č. 76 nebo 12d), podruhé latinský! (u č. 13d). Který z těch textů tam vlastně údajně ukryl Kosmas?
Latinský text se skládá z 19 vybraných slov:
urbem, fluvium, cum, episcopus, Cracova, silva, montes, provincia, ztir, fluvios, Ungariorum, Moravia, civitate, Bavaria, regione, Vag, more, Bug, tritri
Sestavením do obrazce „objevil“ pan Borák nejprve tento staročeský text:
Střední sloupce: biscup Zoboru - Vrasemil bist
Text složený z písmen vlevo: Moimir Mali mre f Corvatu ugnuf ot Culti pro gnev svecrevi
Text složený z písmen vpravo: episcof tru i u Marie i na gracu Magiara novoti i varava
Ve staročeském textu přebývá písmeno f a chybí písmeno v
Překlad: Biskupem na Stoboru byl Vracen. Mojmír Malý zemřel v Chorvatu, uhnuv od Zulty pro hněv tchyně. Biskup Vracen sídlil u P. Marie i na hradci Maďara novoty i barbara.
Latinský text (19 vybraných slov) je stejný jako u čísla obrazce 82:
Staročeský text ve středních sloupcích zůstal stejný:
biscup Zoboru - Vrasemil bist
Texty složené z písmen vlevo a vpravo jsou nyní latinské!
V L je: Mortuo Moimur Parvo regnum cesit filie regnavit Culfa. Z písmen v P nyní složil: Castrum provincie Ungarie via Tauria a Vagio Moravia.
Tentokrát ve staročesko-latinském textu přebývá písmeno a a chybí 2 písmena v.
Překlad: Biskupem na Stoboru byl Vracen. Po smrti Mojmíra Malého království připadlo dceři, kraloval Zulta. Hrad Uherské provincie na cestě volské od Váhu na Moravu.
Tvoření obrazců nemá žádná pevná pravidla zápisu latinských slov, ani pevný rozměr. Jejich hlavním smyslem je zmenšit počet písmen a tím i počet zkoušek pro sestavování jednotlivých zpráv. To je ale pouze v zájmu těch, kdo v textech zprávy hledají, nikoli toho, kdo by je chtěl ukrývat. Rozměr obrazce je obvykle dán jménem (nebo názvem), kterým text začíná v jednom ze středních sloupců. Pan Patejdl si uvědomoval tuto rychle rostoucí složitost skládání anagramů v závislosti na počtu písmen. Ve svém článku píše: „Dnes dodržují autoři přesmyček zásadu, že daný text nemá mít více než 16 písmen, neboť s dalšími písmeny roste teoretická možnost přesmyků tak, že na příklad při 41 písmenech, která zbyla v našem případě na levé straně, je počet přesmyků číslem o padesáti cifrách.“
Počet písmen ve sloupci u Borákových obrazců se řídí staročeským textem a pohybuje se od 7 do 27. Již z tohoto faktu je zřejmé, že pan Borák si nejprve musel stanovit text prvního nebo obou středových sloupců a pak pro jeho písmena hledal v Kronice vhodná jednotlivá slova nebo celý úsek latinského textu. První střední sloupec začíná obvykle jménem a ve druhém středním sloupci na něj navazuje text. Při zápisu obrazce mohou být písmena jednoho ze sloupců srovnána tak, aby byl text čitelný. Začátek zprávy je někdy ve sloupci S1, někdy ve sloupci S2. Z písmen druhého středového sloupce, stejně jako z písmen vlevo nebo vpravo od středu se texty skládají vybíráním písmen v libovolném pořadí (anagramy). Texty složené z písmen vlevo nebo vpravo většinou svým obsahem nenavazují na středový text. Převážně tedy každý obrazec obsahuje 3 texty, které by mohly stát samostatně, což je podstatně jednodušší, než kdyby měl být celý text sestaven na jedno téma.
Zatím co pan Patejdl napsal jména knížat do obrazce vždy po jednom do každého řádku, pan Borák, aby sestavil vhodný staročeský text, musel často velmi experimentovat. Například vybíral více latinských slov, než bylo řádků obrazce. „Nadbytečná“ slova pak umístil buď tak, že jedno ve středovém sloupci končí a druhé na stejném řádku ve druhém středovém sloupci začíná nebo jsou celá slova v obrazci umístěna zcela volně mimo oba středové sloupce, buď vlevo nebo vpravo, podle potřeby. Mnohdy četnosti písmen obrazce a staročeského textu nesouhlasí. Odlišnost obou příslušných textů se pohybuje od jednoho až do 15 písmen! Tyto nesrovnalosti pan Borák připisuje údajným chybám, které prý způsobili pozdější opisovači, kteří po svém upravovali Kosmův text.
Anagramy jsou pouhé přesmyčky písmen, proto četnosti písmen v obou textech musí být totožné. Jestliže tomu tak není, potom nejde o hledání anagramů, ale o účelovou manipulaci s písmeny. Proto také název „Anagramy objevené v textu díla ...“ je poněkud zavádějící. Skutečných anagramů je z uvedených 270 textů pouze 39!
Ještě je také zajímavé, že průměrná délka středního sloupce obrazce u staročeských textů, které mají uveden zároveň latinský ekvivalent spolu s obrazcem, je 13 písmen, zatímco průměrná délka středního sloupce u textů, kde latinský ekvivalent i obrazec scházejí, je 17 písmen. Vypadá to, jakoby u těchto 121 neúplných „objevených“ zpráv pan Borák již nestačil nalézt vhodný latinský ekvivalent a tedy ani obrazec. Je to ale logické, protože čím je ve sloupci více písmen, tím hůře se pro ně v Kronice hledá vhodný latinský text.
Pokračování KRYPTOJAN
Žádné komentáře:
Okomentovat