Nejstarší český kronikář se narodil někdy kolem roku 1045 a zemřel 21. 10. 1125. Do školy chodil v Praze a teprve po roce 1074 studoval v cizině v Lutychu a ve Francii. Domů se vrátil okolo roku 1090 a stal se kanovníkem pražské kapituly. Někdy před rokem 1120 se stal jejím děkanem. Oženil se s Božetěchou a měl syna Jindřicha. Žil klidným životem, ale s otevřenýma očima. Na Pražském hradě se setkával s velmoži, knížaty a biskupy. Do své paměti ukládal vše co viděl a slyšel. Pravděpodobně teprve v roce 1119 se rozhodl, že své poznatky sepíše. Zbylo mu na to zhruba šest let.
Ke Kosmově dílu je třeba říci toto: Tak především originál Kroniky (Kosmův rukopis) se nikdy nenalezl. Existuje celkem 15 údajných opisů z pozdější doby. Starší rukopisy, Budyšínský, Štrasburský a Drážďanský, pocházejí z přelomu 12. a 13. století. Zatímco Budyšínský je uložen v knihovně Národního muzea v Praze, Štrasburský v roce 1870 shořel a Drážďanský byl za druhé světové války značně poškozen. Budyšínský rukopis byl v roce 1923 vzat za základ tzv. Bretholzova vydání, které podle možností přihlíží ke všem dosud známým rukopisům. Z konce 12. století pochází vůbec nejstarší rukopis Lipský, který je od konce druhé světové války nedostupný. Ze 13. století existují rukopisy Vídeňský a Stockholmský, ze 14. století Rukopis pražské kapituly, z 15. století rukopis Brněnský, Karlovský, Mnichovský, Fürstenberský, Roudnický a Muzejní. „Nejmladší“ rukopis je Břevnovský. Pochází z konce 16. století. Bližší podrobnosti se můžete dočíst v knize Kronika česká, například v jejím nejnovějším vydání nakladatelství Paseka, Praha z roku 2005, na stránkách 270-272.
Profesor Antonín Patejdl
Tento středoškolský profesor historie napsal článek Kosmovo tajemství odhaleno, který vyšel v literárním časopise Tvorba č. 26 v roce 1971. Uvedu z něj několik citátů: „Kosmova kronika česká je základní pramen pro české dějiny nejstarší doby. Je to však i vynikající literární dílo a kulturní dokument světového významu. Je psána latinsky a zahrnuje období od nejstarších časů po první čtvrtinu 12. století. ...“
Pan Patejdl dále píše: „Četbu jsem přerušil v deváté kapitole první knihy, kde se uvádí posloupnost prvních knížat. ... Vypsal jsem nejdříve jména pohanských knížat a později k nim připojil jména tří historických knížat. Po delším úsilí jsem je rozmístil do sestavy, jak je uvedeno v tabulce ...“
Poznámka autora: Jména knížat jsou v tabulce zapsána každé do jednoho řádku. Podtržená písmena u níže uvedených jmen stojí v této tabulce (nepravidelném obrazci) přesně pod sebou. Rozdělují tak tabulku svisle na 4 části: na 2 střední sloupce s jedním nebo žádným písmenem – označíme je S1 a S2, na všechna zbylá písmena stojící od středu vlevo – označíme je L, a všechna písmena, která stojí od středních sloupců vpravo – označíme je P. Pan Patejdl tedy použil slova (jména knížat) v těchto tvarech:CROCCO LVBOSSA PRIMIZL NEZAMIL MNATA VOIN VNIZLV CREZOMIZL NECLAN GOSTIVIT BORIVOI ZPITIGNEV WRATIZLA. Dále ve svém článku píše:
„Písmena v druhém prostředním sloupku zdola dala latinský text ATTAVI SANCTI (česky: předkové svatého). Daleko větším překvapením však bylo to, co jsem pak přečetl v prvním prostředním sloupku shora, neboť Kosmas tu promluvil č e s k y: COZMA VIMISLIL.“
O něco dále pan Patejdl pokračuje: „Když jsem dospěl k těmto závěrům, byl jsem už také přesvědčen o tom, že jména knížat tvoří přesmyčku (anagram), druh hádanky, který byl znám už ve starověku a pěstoval se po celý středověk.
Čtení zbylé části Kosmova anagramu bylo nesnadné. ... Přesto jsem se pokusil o další čtení a po trpělivém úsilí jsem přečetl další dvě Kosmovy zprávy. Vlevo CLEN NOMV PRVI BOR CRZCEN VZTVPIV LZI NA GORE ZOBOR (novočesky: První člen rodu Bor křtěn, odstoupiv od lži, na hoře Zobor.)
Zpráva vpravo (složená z písmen vpravo od dvou středních sloupců, tj. v části P, pozn. autora.) zní: OLIM LAZSA GENZ IN ILO VIVIT (česky: Dříve zemdlený národ v něm /ve sv. Václavu/ žije.)
Pan Patejdl v článku uvádí ještě další dvě takto vykombinované zprávy. Druhou složil ze slov BOGEMVS PRIMVS CAZI TETHCA TIRO WLAZTIZLAV a třetí ze slov SOBEBOR SPITIMIR BOBRAZLAV POREI CAZLAV WOITECH. Slova jsou většinou vybraná jména, která netvoří souvislý text. Pan Patejdl uzavírá svůj článek takto: „Tajemství, které Kosmas ukryl v přesmyčkách a ještě zajistil tím, že použil českého jazyka, což bylo v jeho době něco zcela mimořádného, přetrvalo 854 let. ... Téměř sedmdesát let se vede spor o to, zdali je Kosmas vskutku prvním českým kronikářem ... Roku 1902 se pokusil Josef Pekař ... dokázat, že prvenství náleží tzv. Kristiánově legendě. ... Daleko významnější je však objev českého textu z počátku 12. století. Nejstarší dvě česky psané věty byly dosud známy až z doby o sto let pozdější, a tak jsou objevená Kosmova sdělení nejstarším písemným projevem v historii našeho jazyka, ... .“
Pan Patejdl uvádí v článku také několik chronogramů, kterými se v tomto pojednání nebudu zabývat. Není mi známo, zda pan Patejdl pokračoval ještě v hledání dalších přesmyček. Také mi není známo, jaký ohlas měl Patejdlův článek v roce 1971 v odborných kruzích.
Úryvek textu z článku v kulturním časopise TVORBA, č. 26 z roku 1971.
Římskokatolický farář František Borák
Na Patejdlův článek v Tvorbě reagoval pan František Borák. Narodil se 25. 11. 1910 v Bánově u Uherského Brodu. Po absolvování gymnázia v Uherském Brodě v letech 1922 až 1930 a bohoslovecké fakulty v Olomouci byl v roce 1935 vysvěcen na kněze. V letech 1935 až 1975 prošel řadou kněžských funkcí. Za 2. světové války ukrýval parašutisty z Anglie. V roce 1950 za to dostal „odměnu“ ve výši tří let internace. Zemřel 25. 7. 1975 v Radslavicích u Přerova, kde pracoval v letech 1964 až 1975 jako duchovní správce.
Pan František Borák byl již od doby svých studií uznáván jako výborný znalec historie, latiny, staroslověnštiny a staročeštiny. Jeho mimořádných schopností si všiml historik prof. Václav Chaloupecký a vybral si ho za svého spolupracovníka. Nebylo divu, že kněze Boráka Patejdlův článek nadchl pro další zkoumání Kosmovy kroniky. Napadlo ho, že by v kronice mohlo být utajeno daleko více zpráv. Proto je začal usilovně hledat. Nepodařilo se však zjistit, který z opisů Kosmovy kroniky pan Borák používal. Můžeme se jen domnívat, že to byl rukopis Budyšínský.
Borákovy životní a pracovní podmínky byly na tu dobu dosti mizerné. Bydlel v malém domku v Radslavicích v jedné místnosti, která mu sloužila jako kancelář, pracovna i ložnice. V místnosti měl jen postel, stůl a knihovnu. Jeho měsíční plat byl 400 Kčs.
Pokračování KRYPTOJAN
Žádné komentáře:
Okomentovat