KRYPTOGALERIE2

Boris Caesar Wilhelm HAGELIN

(2.7.1892-7.9.1983)

Narodil se v malém městečku v blízkosti Baku. Jeho otec, švédský inženýr Karl Wilhelm Hagelin, tam byl ředitelem naftové společnosti bratří Nobelových. Po vypuknutí ruské revoluce 1917 se vrátili do Švédska.

Spolu s Holanďanem Hugo Kochem byl Švéd Arvid Gerhard Damm autorem tří patentů šifrovacích strojů a pro jejich výrobu měl ve Švédsku zavedenou firmu Aktiebolaget Cryptoteknik, Stockholm. Investorem firmy byl Karl Hagelin. Jenže o šifrovací stroje nebyl na trhu zájem. Firma živořila.

Inženýr Boris Hagelin vstoupil na scénu vývoje šifrovacích strojů v roce 1922. Jeho prvním počinem bylo zjednodušení jednoho z Dammových strojů (stejného typu jako ENIGMA) tak, že ho vybavil klávesnicí a žárovkami, podobně jako tomu bylo u šifrovacího stroje Američana Edwarda H. Heberna. Do roku 1929 se Hagelinovi podařilo prodat velké množství těchto strojů švédskému generálnímu štábu. O švédské stroje se také zajímal americký kryptolog William Frederic Friedman. Navštívil v roce 1928 švédskou továrnu, ale s Hagelinem se tehdy ještě osobně nesetkal.

Po smrti Damma převzal Boris Hagelin jeho firmu a pokračoval v dalším zdokonalování šifrovacích strojů. Zařízení podobné Enigmě bylo ještě zmodernizováno elektrickým psacím strojem, který psal text na pásku. V roce 1934 nahradil žárovky, které ukazovaly šifrový text a vyžadovaly obsluhu dvou osob, tiskárnou. Stroj vážil celkem asi 16 kg a vešel se do většího kufříku. Rychlost šifrování byla poměrně vysoká, až 200 znaků za minutu.

Když byl stroj předveden na francouzském generálním štábu, byl Francouzi vysloven požadavek na vyrobení šifrovacího stroje kapesní velikosti. Hagelin se pustil do práce a v roce 1936 vyvinul stroj, který pracoval bez elektrických impulzů, pouze na mechanickém základě, a vážil jenom 1,4 kg. Byl menší než tehdy používané telefonní přístroje. Těchto nových šifrátorů prodal Hagelin Francouzům 5.000 kusů.

Šifrování zde bylo založeno na jiném principu než u Enigmy, a to na připočítání "hesla" k otevřenému textu s hodnotami 0 až 27 (mod 26). Stroj "vyráběl" šifrovací heslo přímo v průběhu šifrování. Zařízení mělo na společné ose nejprve pět (typ C-36) a nakonec šest nastavitelných kotoučů (typ C-38), které se všechny pohybovaly v každém taktu šifrování o jeden krok. Protože kotouče měly různý počet pracovních poloh (17, 19, 21, 23, 25), resp. (17, 19, 21, 23, 25 a 26), postupně se jejich polohy při šifrování rozcházely. Jejich vzájemná nesoudělnost vytvořila pro každé počáteční nastavení kotoučů jiné heslo, které bylo prakticky neperiodické. (U C-38 byla perioda dlouhá 101 405 950 znaků.)

Když Němci v dubnu 1940 obsadili Norsko, necítil se Hagelin ve Švédsku bezpečný a chystal se emigrovat do USA. Mezitím však Hitler v květnu a červnu 1940 obsadil Holandsko, Belgii a Francii a ze Švédska bylo přerušeno lodní spojení do USA. Koncem léta musel Hagelin pro svoji emigraci zvolit riskantní cestu přes Berlín a Vídeň do Janova a odtud lodí Conte di Savonia do New Yorku. V kufru sebou vezl kompletní dokumentaci a plány výroby stroje typu C-38.

Ve Washingtonu se Hagelin setkal s Friedmanem a dohodli se, že pro praktické zkoušky bude zapotřebí 50 hotových strojů. Hagelinovi se je podařilo do konce září ze Švédska propašovat. Výsledek zkoušek ale nebyl zcela příznivý. Friedman ve své podrobné zprávě o provedených testech musel poukázat na to, že stroj má nízký stupeň bezpečnosti v případě, že se s ním nebude zacházet přesně podle návodu. Zvláště upozornil na to, že několik zpráv zašifrovaných stejným klíčem (tj. stejným vnitřním nastavením všech prvků, které ovlivňují tvorbu hesla a stejným počátečním nastavením šesti kotoučů) lze rozluštit metodou předpokládaných slov. Heslo získané odečtením šifrového a otevřeného textu potom umožní rekonstrukci vnitřního nastavení stroje. Nepřítel by tak mohl přečíst všechny depeše zašifrované tímto nastavením. Protože však Američané neměli nic lepšího nebo aspoň stejně dobrého, povolili výrobu tohoto stroje pro potřeby americké armády (s několika Friedmanovými vylepšeními) pod označením M-209. Od roku 1942 ho vyráběla firma Smith-Corona Typewriter v Grotonu ve státě New York. Na konci druhé světové války, v roce 1944, jich bylo vyrobeno již 140 tisíc kusů. Z Borise Hagelina se stal milionář.

Roku 1944 se Hagelin vrátil do Švédska a ve své bývalé továrně znovu obnovil výrobu. Po válce začal obchod znovu vzkvétat. Nově vzniklé a osvobozené státy potřebovaly pro své armády a diplomatická spojení spolehlivé šifrovací stroje. Vzhledem k přísnosti švédských patentoprávních předpisů musel Hagelin v roce 1948 část výroby a prodeje přestěhovat do Švýcarska. Celý podnik se podařilo do Švýcarska, kantonu Zug, přestěhovat teprve o 10 let později. Výrobu tam potom plně rozvinul se 170 zaměstnanci. V roce 1952 spatřil světlo světa nový typ: CX-52. Kromě několika vylepšení zařízení pro tvorbu hesla změnil i 6 šifrovacích kotoučů a možnost jejich používání v libovolném pořadí (jako tomu bylo u Enigmy). Kotouče byly dvojího druhu. První měly zvýšen počet pracovních poloh 4 nejmenších kotoučů na dvojnásobky: 25, 26, 34, 38, 42 a 46. Tato verze umožnila správným umístěním kotoučů a pohybem 4 kotoučů (34, 38, 42 a 46) o dva kroky v každém taktu šifrování korespondenci se starými typy stroje. Druhý typ kotoučů měl počty pracovních poloh: 29, 31, 37, 41, 43 a 47. Byla to vesměs prvočísla. Délka hesla se tak zvýšila ze 101 milionů na 2 3/4 miliardy. Dalším vylepšením bylo zařízení pro snímání a děrování otevřeného a šifrového textu do děrné pásky - PEB-61. V dalších letech byly vyrobeny stroje s nepravidelně řízeným pohybem kotoučů nebo s typy na typovém kolečku, které byly nastavitelné v libovolném pořadí a umožňovaly používání přepisu arabského, hebrejského nebo perského jazyka. Protože tyto jazyky mají více než 26 různých písmen, přepisovaly se některé znaky dvojicemi písmen mezinárodní abecedy. Byly vyráběny nejen samostatné šifrovací stroje, ale také přídavná zařízení k dálnopisům.

Otec Karl Wilhelm Hagelin (28.9.1860-1954)

V roce 1983 Boris Hagelin umírá. Byl jediným vynálezcem šifrovacího zařízení, který na jeho autorství dokázal zbohatnout. Ve výrobě nových, moderních šifrovacích zařízení pokračuje jeho firma dosud. Jmenuje se HAGELIN-CRYPTOS, Crypto AG., nachrichtentechnische Geräte, a sídlí v: 6312 Steinhausen, Zugerstrasse 42, nedaleko Zugu. Firma rozesílá své prospekty do 139 zemí, včetně Iráku, Íránu a Sýrie.

S nástupem elektroniky začátkem 70. let dvacátého století začala firma vyrábět šifrovací zařízení, která k vytváření hesla používala posuvných registrů, např. typ označený T-450 nebo novější HCC-420 z roku 1996. V modernizaci svých šifrovacích zařízení pokračuje firma Hagelin dodnes.

Shora dolů: Hagelin typ C-36, uprostřed typ C38,

vyráběný v USA pod označením M-209,

BC-543 a dole typ HCC-420.

KRYPTOJAN