KOSMAS a anagramy 4

Analýza Borákových textů

Moje úloha

Pan K. se svými spolupracovníky připravoval všechny materiály z Borákovy pozůstalosti k tisku do Moravského historického sborníku, Ročenky MNK, Brno, 2002-2005. Někdy v polovině prosince roku 2004 mne pan K. požádal, abych posoudil Borákovu metodu vyhledávání staročeských textů v textech latinských. Jeho několik předešlých pokusů získat nějakého konzultanta skončilo nezdarem. Protože jsem kryptoanalytik, očekával ode mne, že odhalím klíč, podle kterého pan František Borák (nebo Kosmas) pracovali a způsob, jakým údajně Kosmas staročeský text do latinského textu ukrýval. To by mohlo pomoci k potvrzení Borákova postupu a k případnému odhalení dalších textů. Musím ovšem hned zdůraznit, že pro utváření anagramů žádný klíč neexistuje! Spolu s žádostí o analýzu mi pan K. poslal kopie prvních 102 zpráv (anagramů), které pocházejí z Borákovy pozůstalosti. Bylo to pro mne něco nového. Fascinovalo mne zvláště to, že latinský i staročeský text u prvních několika obrazců stoprocentně souhlasil v počtu použitých písmen. Pustil jsem se s chutí do zajímavé práce. Prvním počinem bylo sestavení krátkého programu na počítači, který mi spočítal četnosti písmen latinského a jemu odpovídajícího staročeského textu u všech (102) zpráv. První pochybnost ve mně vzbudila skutečnost, že ze 102 zpráv jich je bez jediné chyby, (tj. četnosti všech písmen obou zpráv jsou totožné), pouze 32, tedy zhruba jedna třetina. U těch ostatních jsem objevil větší nebo menší počet nesrovnalostí. Čím déle jsem se problému věnoval, tím více se objevovalo nejasností a pochyb. V následující části pojednání se pokusím některé osvětlit.

Způsob práce pánů Patejdla a Boráka

Musím říci, že oni sami se ke způsobu, jakým vyhledávali anagramy, nijak podrobně nevyslovili. Přesto vyjádření v jejich článcích obsahují některé náznaky. Vyjádření pana Patejdla jsem již uvedl výše. K němu mne napadá několik otázek:

a) Podle jakého popudu začal psát pan Patejdl jména českých knížat právě pod sebe? Proč ne do jiného obrazce? Anagramy dokonce nemusíme psát do žádného obrazce. Podstatná je jediná podmínka tvoření anagramů - shoda počtu písmen obou textů. Tak se také anagramy v minulých stoletích používaly (viz uvedený Galileův příklad).

b) Co bylo určující pro to, aby jednotlivá jména knížat napsal pod sebe právě v jím uvedeném posunu, když z jeho tvrzení je zřejmé, že text anagramu předem neznal? Zkoušel všechny možné posuny vybraných slov a hledal takové, ve kterých složí čitelný text? Těch je ale obrovské množství! Pro jednoho člověka by to byla práce na staletí! Z obsahu jeho článku ale vyplývá, že na třech uvedených přesmyčkách pracoval přibližně jeden rok.

Logičtější je proto úvaha, že latinská slova sunul tak, aby mu vyšel takový text, který předem předpokládal. To by také vysvětlovalo, proč k původním jménům pohanských knížat přidal ještě tři další. Prostě přidal tam taková jména, která potřeboval pro svůj předpokládaný text.

c) Dejme tomu, že anagram sestavil Kosmas. Jak ale mohl předpokládat, že anagram sestavený ze slov (v tomto případě jmen knížat) roztroušených v textu knihy vůbec někdo někdy objeví? Proč by chtěl Kosmas ukrývat fakt, že jména bájných knížat sám vymyslel? To již tehdy tušil, že zhruba za 900 let se budou čeští historici přít o jejich autorství?

d) Proč je pan Patejdl přesvědčen, že to bylo dílo Kosmase, když se jeho rukopis Kroniky nikdy nenašel? Všechny její opisy jsou z pozdější doby. Který opis je první, který byl opsán z originálu? Když autor uchoval svůj opis, proč nezachoval také originál? Pan Patejdl sám poznamenává, že použil pro svá bádání opisu budyšínského, uloženého v Národním muzeu v Praze, který vznikl na přelomu 12. a 13. století.

Pan Borák se ke svému způsobu práce vyjádřil v článcích „Kosmovo tajemství odhaleno“ a „Kosmas opravuje Kristiána“. Píše: „Zvědavost mě nutkala hledat další trojdílné přesmyčky ... Každému obrazci anagramu předchází Kosmův latinský text, z jehož všech slov je anagram sestaven ... předem naprosto nevíme, co hledáme, co najdeme, ... zda je přesmyčka česká nebo latinská ... Nejprve je ovšem nutno sestavit střed přesmyčky, který musí dávat srozumitelný obsah. Podaří-li se to, můžeme si být existencí přesmyčky téměř jisti, nutno však správně přečíst i její postranní zbytky.“

Na rozdíl od pana Patejdla jsou Borákovy přesmyčky vytvářeny nejen ze samostatných, volně vybraných slov, ale také ze souvislých částí latinského textu Kosmovy kroniky. Ptám se: Jakým způsobem pan Borák hledal v Kronice vhodný latinský text a jak předem věděl, kolik slov má vybrat do obrazce, když (jak sám uvádí) předem neznal, jaký staročeský nebo latinský text hledá?

Postupný výběr části vhodného latinského textu z Kroniky představuje ohromné množství zkoušek. Musíte zvolit jednak místo začátku textu, jednak počet vybraných slov. Pan Borák zanechal úplně nebo částečně zpracovaných celkem 270 anagramů rozprostřených po celé knize. Přitom na nich pracoval jenom zhruba pět let (1971-1975). Mohl to za tak krátkou dobu při jeho údajné neznalosti staročeských textů sám stihnout?

Několik desítek textů je vytvořeno (zřejmě po Patejdlově vzoru) z několika jmen a dalších několika přidaných slov vybraných z jedné určité části Kroniky. Nebo v jiném případě vybíral jen některá slova z textů, které již jednou použil. Například ze 4 textů uvedených ve 2. části anagramů očíslovaných čísly 177-180 použil slova FLUVIOS, CUM, ZTIR, BUG, CRACOWA, CIVITATE, PROVINCIA, WAG, URBEM (ze 177), slova UNGARORUM, MONTES, TATRI (ze 178), slova REGIONE, MORAVIA, FLUVIUM (ze 179), slovo BAWARIA (ze 190), a vytvořil z nich nový text, označený číslem 82 (nebo 18d). Nebo v jiném případě si z Kroniky vybral pro text č. 76 (nebo 13d) v knize I. kapitole 14. slova z textu č.14 BORIVOI (ve tvaru BORIVVOI), DUX (jako DUCS), v č. 15 vybral ZUATOPLUK (psal ho ale jako SVVATOPLUC), REX (psal jako RECS), MORAVIAE (použil bez A), v č. 16 si vzal slovo ARNULFEM (v jeho úpravě AARNOLFUM), v č. 17 vybral BOEMIAM, FLUMEN, ODRAM, UNGARIAM, FLUVIUM, GRON, v č. 18 se mu zalíbilo jen slovo ZOBER a konečně z č. 19 použil slova TRES, HEREMITAE (ve tvaru HEREMITE) a nakonec slovo ECCLESIAM. Zde je více než zřejmé, že jednotlivá latinská slova byla vybírána tak, aby mu vyhovovala pro sestavení nějakého předem daného buď celého nebo aspoň části staročeského textu. Jak jinak si vysvětlit, proč vybral zrovna ta slova a ne jiná? Kdyby chtěl vyzkoušet všechny možné kombinace skupin slov jen z jedné stránky Kroniky, sestavovat z nich obrazce (tj. hledat správné vzájemné posunutí vybraných slov pod sebou) a v každém z nich hledat zcela neznámý text, potřeboval by na to několik staletí! Opačná představa, že by Kosmas vkládal nějaký staročeský text do Kroniky tak, že roztrousí jeho jednotlivá příslušná latinská slova do textu je zcela nesmyslná.

Například v knize III. kapitole 9. (str. 146 českého překladu Kroniky z roku 2005) nalezneme slova BRACIZLAUS, PODIVVIN, HERMANNI, SLAVNICA, MORAVIAM, která pan Borák použil k vytvoření obrazce č. 77. Jsou tam ale i jiné názvy a jména, která kupodivu nepoužil, ale zato použil ještě slova VILLA, CASTRUM, REEDIFICAT, REDIIT, IN, POTESTATEM. Je zřejmé, že tato slova opět vybíral tak, aby obdržel potřebný text. Proč by jinak vybral právě tato slova? Přece není vůbec možné, aby vybral náhodně nějaká slova, napsal je v nějakých posunech do obrazce pod sebe a teprve potom se divil, jaký že mu to vychází staročeský text!

Někdy se panu Borákovi přes veškerou snahu nepodařilo sestavit staročeská slova ve stejném tvaru. Tak se můžeme v textech setkat, zvláště u jmen, s několika variantami. Například LUDMINA, LIUTMINA, LUTMINA, LIUDMINA nebo SVAMISLAV, SUAMISUAF, SVAMISUA, SVAMISLAU. Slovo BISKUP má výrazy PISKOP, EPISKUP, BISKOF, PISKOF, EPISKOP, BISKOV. Další různé varianty slov zde nebudu uvádět. Je jich mnoho. Záleželo na tom, jaká písmena byla zrovna k dispozici. Svědčí to nikoli o rekonstrukci anagramu, ale o manipulaci s písmeny podle momentální potřeby sestavit vhodný text. Jiný „objevitel“ by mohl postupovat jinak (což uvedu v závěru tohoto článku). Kdyby texty do Kroniky skutečně ukládal Kosmas, neměl by důvod používat tolik variant pro jedno slovo.

Provedl jsem s některými texty praktické pokusy. V Borákově pozůstalosti je celkem 46 anagramů, kde jsou uvedeny jak zdroj (latinský text), tak výsledek (staročeský text), ale nedochoval se k nim příslušný zápis obrazce, pokud vůbec existoval. Mám tedy k dispozici přesně „usazený“ latinský text a také vím, který český text mám v jednotlivých částech obrazce hledat. To je podstatně snadnější úkol, než údajně měl pan Borák (podle jeho tvrzení). Pokud byl celkový text kratší (do 80 písmen), oba texty měly stejné četnosti písmen a počet latinských slov byl roven počtu řádků obrazce, trvalo mi sestrojení obrazce 20 minut až 5 hodin. U delšího textu s několika chybami (rozdíly v četnostech písmen) nebo s počtem latinských slov větším než byl počet řádků obrazce, trvalo sestavení obrazce 17 až 45 hodin. U 30 textů se mi podařilo obrazec sestavit, u 16 jsem neuspěl. Například zpráva číslo 36 (podle seznamu) má jedno D navíc, ale schází písmeno T, její obrazec má 16 řádků, ale text má celkem 20 latinských slov. Pokoušel jsem se sestavit její obrazec několik měsíců bez úspěchu. Představím-li si, že bych neznal staročeský text, musel bych v obrazci provádět všechny možné posuny latinských slov. V každém obrazci bych potom musel hledat nějaký staročeský text. Tento astronomický počet zkoušek bych prováděl stovky let. Když si ještě navíc představím, že bych neznal ani místo „usazení“ latinského textu v Kronice, ani počet slov, které mám pro obrazec vybrat, musel bych zkoušet všechny možnosti tisíce let. Závěr je jediný. Abych v nějakém rozumném čase uspěl, musím vědět, co hledám, tedy minimálně musím předpokládat, jaký staročeský text bude v jednom nebo v obou středových sloupcích.

Jenom pro zajímavost uvedu, že v Borákově nejkratším anagramu (zpráva č. 25), který má 51 písmen se 7 slovy umístěnými v 7 řádcích, by bylo třeba k provedení všech možných posunů latinských slov celkem téměř 9 097 920 zkoušek. Latinský text zní: IUSTUM EST BENEVOLAS AURES IUSTIS ACCOMODARE PETITIONIBUS. Kdybych potřeboval na jednu zkoušku minutu, pracoval bych 12 hodin denně po 365 dní v roce, trvalo by mi to přibližně 34 roků. Nedovedu odhadnout, kolik z těchto zkoušek by umožnilo sestavit smysluplný staročeský text také ze zbylých písmen vlevo a vpravo. S velkou pravděpodobností by však nebyl jediný.

Mohu tedy oprávněně tvrdit, že pan Borák při hledání latinského textu a při sestavování obrazce musel předpokládat alespoň začátek staročeského textu, tj. text aspoň v jednom středovém sloupci, ve kterém zpráva začíná. Nemohu vybrat nějaký kus latinského textu a psát slova pod sebe v různých posunech, když nevím, co mám hledat. Jinými slovy: Nejprve musím vědět, co chci nalézt, a potom musím hledat takový úsek latinského textu, který mému požadavku vyhovuje. Nasvědčuje tomu také skutečná skladba „objevených“ staročeských textů, které buď začínají nebo mají ve středních sloupcích nějaké jméno nebo název. Tak z celkového počtu 270 textů jich začíná jménem LUDMINA 37, jménem CRISTIANUS 30, názvem města STOBOR BÁNOV 29, jménem GORAZD 29, názvem EPISKOP (biskup) 24, jménem DRAGOMIR 17, jménem ADILBURCA 11, atd.

Ověřil jsem si také, že sestavení dvou středních sloupců s čitelným textem ještě nezaručuje, že v obrazci vlevo a vpravo bude možné sestavit rovněž vhodný čitelný text. U zprávy č. 2 (14 slov rozmístěných do 14 řádků) jsem například zjistil, že existuje celkem 382 možností správného sestavení dvou středních sloupců. U zprávy č. 8 (11 slov rozmístěných do 7 řádků) při předpokladu, že ve středových sloupcích je text LUDMINA – IME PUTI dostaneme ještě 64 možností rozdělení 4 volných slov do pravé nebo levé části obrazce. Protože neumím staročesky, nehledal jsem v nich pro každou z těchto možností staročeské texty vlevo a vpravo. Předpokládáme-li pouze znalost textu LUDMINA, existuje celkem 5128 různých obrazců. Když v každém z nich umístíme všechny varianty volných slov (tj. takových, které nezasahují svými písmeny do textů středních sloupců), dostaneme celkem 32 556 variant obrazců. Kolik z nich ve skutečnosti musel pan Borák vyzkoušet, než obdržel, jak se domníval, „ten pravý text“?

Pan Borák si při hledání textů zřejmě ani nevšiml, že použil také tu část kroniky, kterou rozhodně nemohl napsat Kosmas. Jde například o dodatek v Drážďanském rukopisu z přelomu 12. a 13. století. Nebyl to jen jeho náhodný omyl, neboť v této části „objevil“ pan Borák celkem 14 údajných Kosmových staročeských textů. Další staročeský text je vytvořen z latinských slov, které jsou obsaženy v dodatku k Rukopisu pražské kapituly ze 14. století.

Pokračování KRYPTOJAN